Lednové online setkání klubu Činžovníci bylo hlavně o správě nemovitostí – od správy na vlastní triko až po pronájem bytu firmě s garantovaným nájmem.
Tři úrovně správy: 1. Spravuji sám a realitního zprostředkovatele využiji nanejvýš na nalezení nájemníka. 2. Kompletní správa správcem, který odfiltruje komunikaci i technické věci, typicky za podíl z nájmu. 3. Garantovaný nájem – nájemcem je firma, platí fixně bez ohledu na obsazenost a byt dál podnajímá.
Správa na dálku: V menších městech celorepublikové správcovské firmy často nefungují, je potřeba najít firmu nebo člověka, který pokrývá konkrétní mikroregion. Při investicích mimo bydliště se osvědčilo nejdřív vybrat správce v regionu a teprve potom kupovat.
Dražby a podíly: Při koupi spoluvlastnického podílu, kdy druhý spoluvlastník byt užívá, má platit poměrnou část nájemného. Pokud ale nemá prostředky, je to v praxi těžko vymahatelné a strategie by měla počítat s pozdějším dokoupením zbytku.
Daně a bonita: Investoři často neřeší co nejnižší daň, ale dostatečný vykázaný příjem pro banku. Ztráta z pronájmu podle § 9 může snížit základ daně z ostatních příjmů, banka ji ale vidí také.
Jakou úroveň správy používáte vy?